Topinambur – I. část

topinambur_1Topinambur – královna mezi trvalkami
Topinambur hlíznatý zaujímá v mém pomyslném žebříčku nejoblíbenějších strategických trvalek číslo jedna, zatím jsem nenašel rovnocennou plodinu. Její pěstování má celou řadu výhod, navíc je toho schopná pěstiteli poskytnout tolik, jako málokterá jiná rostlina. Topinambur je „znovuobjevený“ druh zeleniny s jedlými, mrazuodolnými hlízami, které můžete sklízet čerstvé na podzim, během zimy a dokonce i na jaře. Má minimální nároky na pěstování a přitom poskytuje velmi vysoký výnos. Je to výborná a zdraví prospěšná potravina a léčivka, dá se využít i jako energetická plodina. Lidově se jí říká také „židovský brambor“, „židovské artyčoky“, v angličtině „Jerusalem Artichoke“, v němčině „Erdbirne“ tj. zemní hruška, „Erdapfel“, „Rosskartoffel“ nebo „Ross-Erdäpfel“ (zemní jablka nebo koňské brambory, protože sloužily ke krmení koní), sladká brambora, zemní slunečnice, malá slunečnice aj. Má jemnou specifickou, mírně nasládlou chuť, čerstvá krásně křupe. Když bych měl topinambur přirovnat k chuti jiných plodin, tak mně osobně chutná jako něco mezi jemnou ředkvičkou, mrkví a ořechy. Chutí také připomíná artyčoky. Po tepelné úpravě jsou topinambury výrazně sladší.

Podle českého jazyka je to sice „ten“ topinambur (mužského rodu), ale vnímám u něj spíše ženský prvek slunečnice. Ostatně synonymem názvu pro topinambur je také slunečnice hlíznatá, pro mě je tedy „královnou“ mezi trvalkami a strategickými plodinami. Topinambury pravděpodobně pocházejí z oblasti Mexika, z území indiánského kmene Topinambus, od něhož mají odvozené jméno. První písemný o jejich pěstování v Evropě je z počátku 17. století z Francie, kde byla (a stále je) oblíbenou a rozšířenou potravinou. Přestože je u nás v současné době pěstován spíše okrajově (ještě nedávno nejčastěji myslivci, chovateli hospodářského zvířectva jako krmná plodina a malopěstiteli), tak za první republiky byl běžně k dostání na zeleninových trzích a do 18. století byl rozšířenější než brambory. Díky své schopnosti se rozmnožovat hlízami u nás také zplaňuje, zejména podél vodních toků (např. na Děčínsku u Labe), na rumištích, na okrajích zahrad a polí.

Zájem o pěstování a využití topinamburu se v poslední době stále zvyšuje. Důkazem toho je i kolem 200 udělených patentů za poznatky související s jeho využitím.

Topinambur hlíznatý – Helianthus tuberosus je blízce příbuzná s klasickou, nám známou, slunečnicí roční. Někde se slunečnice s topinamburem i kříží („slunambur“ – poskytuje hlízy i olejnatá semena) Je to víceletá, opravdu statná, bohatě olistěná, až 3 metry i více vysoká rostlina s jedlými oddenkovými hlízami na konci krátkých podzemních výběžků. Listy jsou na spodní části lodyhy vstřícné, na vrcholu rostliny spíše střídavé. Hlízy jsou světlé, s bílou dření, slupka může mít, v závislosti na dané odrůdě, béžový, žlutý, červený, fialový nebo růžový nádech. Žluté květy, velikosti 4-8 cm, v malých úborech připomínají menší květy slunečnice. Protože topinambur je rostlinou krátkého dne, tak v našich podmínkách kvete až na podzim. Nažky, které jsou plodem, v našich podmínkách většinou nedozrávají nebo se ani netvoří, takže se spíše rozmnožuje hlízami, než vysemeňováním. Vegetační doba topinamburu je 6-7 měsíců, zpočátku roste pomalu, od konce června se jeho růst velmi zrychluje. Od července nasazuje hlízy, které v průběhu srpna a září intenzivně rostou, v říjnu se dokončuje ukládání zásobních látek z natě do hlíz. Asi deset dnů po zmrznutí natě se přesunou cukry z nadzemní hmoty do hlíz. V této době tak mají hlízy nejvyšší obsah rostlinného polysacharidu inulinu, který se používá pro výrobu sladidla, ve formě sirupu, vhodného pro lidi s poruchou metabolismu cukrů – diabetiky.

Pěstování
Topinambur má minimální nároky na teplotu a stanoviště. Roste i tam, kde se nedaří ani bramborám. Pokud byste mu však chtěli vytvořit ideální podmínky, tak nejvhodnější je hluboce prokypřená a dobře provzdušněná půda, bez trvalého zamokření, na místech, která vyhovují slunečnicím. Hnojit můžete, obdobně jako brambory, vydatným organickým hnojením zapracováním kompostu, suchého hnoje nebo zetlelé chlévské mrvy. Zpočátku růstu stačí jednou odplevelit, protože jakmile topinambury trochu povyrostou, tak už v jejich přítomnosti nemá žádný plevel šanci. Až do sklizně se o ně více nemusíte starat.

My jsme topinambury vysázeli na několika místech na zahradě. Největší výnos i hlízy byly z místa, kde se kdysi ukládal různý rostlinný odpad, piliny a podobně. Půda zde byla velmi lehká, zdálo se mi, že až moc a přemýšlel jsem, jestli je tam mám vůbec sázet. Nakonec zde byla úroda největší, protože hlízám nic nebránilo v jejich rozpínání, ani v objemovém růstu.

Hlízy můžete vysazovat od listopadu do poloviny dubna do volné půdy. V případě sadby na jaře – čím dříve, tím lépe. Samozřejmě pouze v případě, že půda není zrovna zmrzlá. Můžete je vysadit i trochu později, ale očekávejte nižší výnos. Topinambury lze pěstovat jako jednoletou kulturu (vyjmete všechny hlízy z půdy) nebo jako víceletou kulturu na jednom místě tak, že při sklizni ponecháte některé hlízy v půdě. Máte-li dobré půdní podmínky, můžete použít při sadbě větší hlízy, jinak menší (od 3 cm délky a hmotnosti cca 50 gramů). Při nedostatku sadby lze hlízy rozkrojit (na obou částech ponechte přibližně stejný počet klíčků) a ihned zasadit. Jsou-li hlízy částečně vyschlé, tak je před sadbou namočte, aby si natáhly vodu. Hlízy sázejte do sponu 30-40 cm mezi rostlinami a 50-70 cm mezi řádky – čím lepší půdní podmínky, tím větší spon. Hlízy sázejte asi 10-12 cm hluboko a stejně jako u brambor navršte hrůbek (nad hlízou je pak asi 15 cm půdy).
Hlízy můžete sklízet od listopadu do dubna.

10 důvodů, proč by vás mohlo pěstování topinamburů oslovit, vám přineseme v příštím díle.

Článek nebo jeho části je možné sdílet v nezměněné podobě, pokud k němu budou připojené: zdroje, aktivní odkaz na náš web www.archanamori-nce.cz a tento dodatek. Děkujeme!

Sdílej:Share on Facebook