Běhání a motivace

behani_2_zmMotivací k běhání je hned několik a je jen na nás určit si, co bude právě tou naší motivací. Neexistuje, tak jako v žádné oblasti, žádné omezení a tak věřím, že těch důvodů proč běhat najde člověk víc než těch proč se této činnosti vyhnout. Je důležité nezapomínat, že pokud se nám nebude moc chtít, tak velmi často a zcela racionálně nám to náš mozek vysvětlí , tak se nebojte tu lenost (ano je to nejvíce pohodlí a lenost jít něco dělat) odhodit a za každého počasí jděte udělat něco pro své tělo…nestačí jen meditovat a dopřávat blaho své duši, ale je nezbytně nutné dopřávat péči i svému tělu, i přesto, že zpočátku to třeba i trochu bolí. Odměnou nám pak je lehkost, síla a radost z pohybu, kterého jsme schopní…

Návrat zpět

Nejprve za motivací k běhu stojí onen pocit síly, lehkosti, pružnosti a ohebnosti.
Dokážete si ještě vzpomenout na to, jak jste běhali, když jste byli ještě dětmi? Nepřemýšleli jste o tom, máchali jste rukama, nohy vás samy nesly (alespoň tedy věřím, že tu valnou většinu z vás), propotili jste, umazali někdy dokonce roztrhali své oblečení a nepřemýšleli o tom (ano je potřeba odhodit i noblesu). Připadali jste si mrštní, obratní a rychlí…Souhrn těchto vlastností vede k osvobozujícímu pocitu při samotném běhu, tento pocit bychom mohli nazvat pocitem letu a síly…zapomenutí na to, že musíte hýbat nohama, být v souladu se sebou samým, vnímat svůj dech, sjednotit své tempo, zůstat takzvaně v rytmu (velmi často zjistíte, že dokonce váš běh vydává melodické tóny…em ta ta, em ta ta a už je tu rytmus a tempo, které se snažíte udržet, protože právě to tempo a rytmus vás uvede do stavu lehkosti. Za běhu dýcháte pokud možno nosem a tak si nezakyselujete své svaly…dopřáváte svému tělu relaxaci v té nejvyšší možné míře. Vypnete hlavu, dokážete sladit celek a přitom necháte pracovat jednotlivé části svého těla….často mi jde na mysl, nech nohy dělat, co mají, užívej si výhled, je to krása a krása to tedy při běhání v přírodě rozhodně je…!

Při běhu, na rozdíl od chůze, jste v kontaktu se zemí totiž jen na pár krátkých vteřin, po další dobu mezi těmi doteky se zemí zažíváte letovou fázi, je to fáze lehkosti, hravosti, svižnosti a paradoxně uvolnění. Opakovaně se vznášíte a překonáváte gravitaci, která vás běžně uzemňuje a drží při zemi. Země si vás za chvilku zase přitáhne k sobě, protože létání i běh jsou vlastně kontrolovaným pádem, ale úžasný pocit letu přetrvává. Odpoutáváte se od země nejenom ve skutečnosti, ale do vyšších sfér a vibrací se přesouváte i v symbolickém a duchovním smyslu. Prostě začnete trochu ulítávat.

Při běhu můžete zažívat pocit obrovského přílivu energie a neskutečné lehkosti, která se dostaví jakoby sama od sebe. Nedá se to moc ovlivnit, může se to jenom přihodit. Pak můžete zažít stav, kdy se vám zdá, že krajinou přímo letíte, aniž byste vynaložili sebemenší úsilí. Země se téměř nedotýkáte.
Snad proto, že je zde jenom běh, vy (někdy dokonce zmizí i vaše já) a nic jiného. Svůj podíl má i změněný stav vnímání právě díky vyplaveným endorfinům.
Mimochodem, víte, že běžci (Paleognathae) jsou jednou ze dvou podtříd ptáků? Snad právě proto může běžec zažívat při běhu pocit svobody a cítit se volný jako pták.
A co vám to běhání tedy vlastně dá? Především nesmírný pocit síly, uvolnění a osvobození. Pocit, že i vy, jako člověk, dokážete na pár vteřin létat….

Článek nebo jeho části je možné sdílet v nezměněné podobě, pokud k němu budou připojené: zdroje, aktivní odkaz na náš web www.archanamori-nce.cz a tento dodatek. Děkujeme!

Sdílej:Share on Facebook