Hempšírky

Naše hempšírky

 

Naše hempšírky jsou nádhernou ozdobou jabloňového sadu, kde mají také svůj kurník a výběh.

Člověk má tendenci polidšťovat zvířecí projevy a posuzovat chování zvířat z lidského úhlu pohledu. Snad proto jsou slepice často neprávem považovány za „hloupá“ a obyčejná zvířata. To co se člověku někdy může jevit jako směšné nebo nesmyslné chování, má z hlediska slepice svoje opodstatnění. Každé zvíře má takové projevy a chování, které jsou ideální pro uspokojování jeho životních potřeb a pro přežití v prostředí, ze kterého původně pochází. Cíleným šlechtěním se sice dají některé vlastnosti a znaky posílit nebo potlačit, ale základní vzorce chování většinou zůstávají zachovány. Pokud budete trpělivě poznávat a pozorovat životní projevy slepic, tak zjistíte, že jsou to úžasná a fascinující stvoření – ostatně jako všichni živí tvorové :-). Všimli jste si například, jak zajímavě slepice pijí? Jak bleskurychle a přesně umí zobat? Jak popelením provádějí očistu? Jak jdou hned po setmění spořádaně do kurníku? Jak se před spaním rovnají na hřadu? Nebo jak hlasitě oznamují snesení vajíčka? Slepicím však musíte vytvořit takové podmínky, aby své přirozené životní potřeby měly možnost naplňovat.

Vždycky, když naše slepičky vidí někoho z nás přicházet, tak mu běží v ústrety a obklopí ho v očekávání, že dostanou něco dobrého. Klidně zobou z ruky a nechají se i pohladit. Čím déle naše hempšírky máme, tím více úžasu v nás vzbuzují a jsme vděční, že je můžeme poznávat a být v jejich přítomnosti.

Výběru vhodného plemene předcházela poměrně dlouhá fáze studia dostupné literatury a návštěva chovatelské výstavy. Před výstavou jsme si, kromě hempšírek, vytipovali ještě asi 3-4 plemena, ale hempšírky si nás prostě hned získaly. Plemeno hempšírek bylo vyšlechtěno z rodajlendek (dle státu Rhode Island v USA) ve 30. letech 20. století ve státě New Hampshire na severovýchodě USA. Jejich červenohnědé kráse s lesklými měděnými odstíny v barvách indiánského léta prostě nešlo odolat. Navíc jsou velmi dobré nosnice, přestože se jedná o plemeno s takzvanou kombinovanou užitkovostí. Různé zdroje uvádějí, že ročně snesou 180-200 vajíček s okrovou až světle hnědou skořápkou. Také mají klidnou povahu, v hejnu se mezi sebou dobře snáší, nejsou plaché a některé slepičky se dají dokonce i ochočit. Hempšírky jsou také silné a vitální plemeno. Rovněž mají nižší nároky na krmení – mají-li tu možnost, tak si samy pilně shánějí doplňkovou potravu. Protože mají trochu vyšší hmotnost, tak je velmi malá pravděpodobnost, že přelétnou i relativně nízké oplocení. Všechny tyto skutečnosti nám pomohly zracionalizovat naši intuitivní volbu. :-)

Skupina slepic si velmi brzo vytvoří sociální hierarchii. Každá slepice se také projevuje specifickým chováním a postavením v rámci skupiny. Stejné je to i u našich deseti hempšírek. Každá z našich slepiček má svoji jedinečnou osobnost, kterou se odlišuje od ostatních.

Modřenka je zvídavá, klidná, přítulná a pořád za námi chodí jako pejsek. Mazlinka, jak napovídá její jméno, byla zpočátku velmi krotká a přítulná, poté si začala postupně udržovat větší odstup, nyní už se chce opět více „kamarádit“. Také Droběnka, která je nejmenší z našich hempšírek, vyhledává lidskou společnost. Asi je to i tím, že krátce poté, co jsme si ji jako malou sedmitýdenní kuřici přivezli, měla zdravotní problémy, a proto jsme s ní byli častěji v kontaktu. Zpočátku také byla nejvíce odstrkovaná a bojácná, teď už je odvážnější a je-li třeba, tak si důrazně vymezí svůj prostor. Bělinka je druhá nejmenší hned po Droběnce. Žluťásek je dominantní a největší slepice hejna, a tak trochu převzala roli kohouta. Také jako první začala snášet vajíčka. Vajíčka Žluťáska jdou velmi dobře poznat – jsou více šišatá, zašpičatělá a paradoxně i ze všech nejmenší. Červenka je velice mazaná a taky trochu zlobivá. Snáší jedny z největších vajíček, ale taky je ráda naklovává. Bílá, Zelená a Zelenka jsou silné dominantní a ostražité slepice, které občas přebírají vůdčí roli. Bílá večer naskakuje na hřad v kurníku jako poslední a velmi dlouho přemýšlí, jak na to. A Modrá? Modrá je hodná, slušná slepička s vybraným chováním.

Každá slepice také snáší trochu jiná vajíčka. Co se týče hmotnosti: některá vejce jsou veliká, vážící přes 60 gramů (dosavadní rekord je 68 gramů), hmotnost většiny vajíček se pohybuje mezi 54 a 58 gramy; nejmenší, úzká a šišatá vajíčka od Žluťáska, váží průměrně kolem 52 gramů. Uvádí se, že průměrná hmotnost vajíček hempšírek je 55 gramů, naše mají průměrně něco málo přes 57 gramů. Jednotlivé slepičky začaly snášet vajíčka postupně, dle pohlavní vyspělosti (vliv má i postupné snižování teploty na podzim), mezi 5,5 až 8 měsícem stáří. Denní snáška našich deseti hempšírek se pohybuje mezi 4-9 vajíčky, průměrně 6 vajíček (tj. cca 220 ročně), a to i v mrazivém počasí.

Vajíčka každé slepice mají také svůj jedinečný tvar, barvu, povrch a sílu skořápky. Některá jsou hladká, stejnobarevná a jednolitá s ideálním vejčitým tvarem, některá jsou špičatá či oválnější, jiná mají na povrchu drobné tmavší nebo světlejší kropenaté skvrny nebo drobné barevné výstupky – nálitky, další mají jednu část skořápky tmavší a druhou světlejší. Některá vejce mají  silnostěnné skořápky s drobnými prohlubněmi na povrchu. Některá jsou zase křehká, se slabší skořápkou.

Vždycky, když někdo z nás najde v kukani vajíčko, často ještě teplé, tak máme velikou radost a je to pro nás takový malý svátek a zázrak – jako bychom našli malý poklad. Poklad, který nalézáme každý den a za který vděčíme našim slepičkám.